Přelom července a srpna patří již tradičně letnímu soustředění školy Taekwondo Silla. A že se tento rok opravdu vydařil!!! Zbraslavický areál díky nově postavené hale s vlastními tatami a dalšími tělocvičnami je ideálním místem pro naše malé i velké taekwondisty. Je pravdou, že sem jezdíme již 20 let a začínali jsme ubytováni v chatičkách a cvičili venku na louce, ale ne vždy se nám naše motlitby za krásné počasí vyplnily a počasí si zkrátka udělalo co chtělo. Také se nám rozrostla členská základna o dospěláky, kteří by se na menší palandy těžko vešli. A hlavně pokud mají lidé náročné sportovní tréninky, tak potřebují kvalitní zázemí s možností odpočinku a usušení mokrých věcí. Většina účastníků áčkového tréninku totiž doslova ždímala svá trička. Po výstavbě nové budovy Sport a následně apartmánů jsme již ubytovaní a velmi spokojení v těchto nových prostorách.
Ale zpět k našemu soustředění. Letošní léto se ve Zbraslavicích sešli taekwondisté ze škol Hwarang, Na-Mu, Ge-Baek Mladá Boleslav, Kerberos, Silla a poprvé i školy Milovice. Takže nás bylo i s trenéry celkem rekordních 130 až jsme měli obavu, zda se vejdeme do tělocvičen.
Na dopolední tréninky byli taekwondisté rozděleni do skupin podle pásků, kdy každá skupina měla svého trenéra a svoji tělocvičnu či učebnu. Takže i přes veliká vedra nebo naopak bouřky byly všechny cvičící skupiny v tělocvičnách s tatami a cvičilo se o sto šest. Největšími skupinami byli žáci 8.-7. kup s celkem 32 taekwondisty a 5.-6. kup - 31 lidí. Náplní dopoledních tréninků byly základní techniky a kopy, sparingy, nácviky technik do lap a sebeobrany.
Odpolední tréninky se nesly v duchu lap, vyražečů, nácviků matsogi, útočných a obranných kombinací, chráničů, kruhového tréninku a posilovacích koleček. Odpolední skupiny byly jiné než ráno, všichni byli rozděleni nejen podle technického stupně, ale také podle věku a podle toho, co kdo snese a na jakou zátěž si troufne :-). Takže odpoledne byly skupiny od malých špuntů, přes mládežníky, závodníky až k prestižní skupině vlčáků. U malých dětí byla motivací bombíčka a za nejlepší výkony a snahu gumoví medvídci, u vlčáků to byly sázky, zda na Márovi a Balůovi zbyde alespoň jedna nit suchá. A co myslíte, zůstala? Nezůstala a po tréninku vždy skočili rovnou do rybníka...:-).
Na úterní večer byla naplánována od soboty netrpělivě očekávaná bojovka pro nejmenší. Děti se již od rána trumfovaly, že půjdou samy bez baterek a strašidlům to natřou. Jak se však začalo smrákat, tak se odvaha pomalu vytrácela a již na startu někteří pokňourávali a dokonce to chtěli vzdát. Udělali jsme dvojice či trojice, rozdali baterky a svítící náramky a začali skupinky vypouštět do lesa. Rodiče byli v pohotovosti na startu a pokud se některé dítko vrátilo, tak trasu prošli s ním. Ale většinou stezku dokázaly projít statečně všechny děti a na konci po splnění strašidelných úkolů si zasloužily sladkou odměnu. V táboře pak nadšeně vyprávěly, co vše v lese zažily.
Středeční dopoledne zaplnilo tradiční a velmi populární a užitečné opravování tulů, kdy si vždy trenéři a asistenti rozdělí své žáky a každému se individuálně věnují 15 minut a opraví tul či techniky, které si žák sám vybere. Odpoledne je volné a je na každém, jak volno využije. Jedna skupinka jela na výlet do Kutné Hory, část se koupala v rybníce a další využili objednané aktivity a užili si adrenalin v nově postaveném dvoupatrovém lanovém centru, na lezecké stěně, střelbou z luku či soubojem v painbalu. Beachové hřiště lákalo k přehazované a plážáku a hned vedle panoval badbinton či nohejbal, dva stoly na stolní tenis byly také neustále obsazené populární obíhačkou. Zbraslavický areál je zkrátka super!!! Večer se rychle blížil a na programu byla bojovka číslo 2, tentokrát pro starší. Zatímco u dětské bojovky byla strašidla hodná a děti uklidňovala, tak u této bojovky byl popis práce strašidel „překvapivě“ opačný...:-). Nebudu více prozrazovat, neboť si příští rok dáme druhé kolo. Organizátoři ze školy Namu mají prý dost nápadů k jejímu vylepšení. Bojovka dopadla dobře a všichni zúčastnění se dostali bez újmy na zdraví a prý i s čistým spodním prádlem zpět do tábora.
Čtvrek byl ve znamení příjezdu velmistra Hwang Ho Yonga IX. Dan a přípravy na večerní zkoušky. Na společné zkoušky bylo vybráno trenéry celkem 22 taekwondistů, kteří slibem započali zkoušky na vyšší t.s. Atmosféra byla napjatá, protože se na zkoušky přišla podívat většina účastníků soustředění, byli přítomní všichni trenéři a samozřejmě účast velmistra Hwanga také přispěla k dusné atmosféře. Zkoušky ale dopadly dobře a všichni v nich uspěli.
 |
 |
Za sebe a školu Silla musím říci, že mě moji lidé velmi mile překvapili a zacvičili nejlépe, co je znám i přes avizovanou velikou trému. Velikou zásluhu na jejich zlepšení má trenérka pí Blanka Hrubá, která je neúnavně a později i únavně připravovala od soboty doslova každou volnou chvilku. A ve čtvrtek si domluvili nespavci i individuální trénink už od šesti ráno... Píle se vyplatila a všichni mohou být právem hrdí na nový pásek!
Páteční dopoledne patřilo dlouho očekávanému semináři s velmistrem Hwangem (již od 4 kupu), pak následovalo tradiční společné focení a dospělácký fotbálek. Po obědě se s námi pan Hwang s rodinou rozloučil a odjel za dalšími povinnostmi.
Tím ale program neskončil, naopak začaly závody, na které se žáci celý týden těšili a připravovali. Pro vítěze byly připraveny krásné medaile a pro nejlepšího účastníka pohár. Pro velký počet závodníků – celkem120 lidí jsme tuly rozjeli na čtyřech stanovištích a za hodinu byly technické sestavy hotové i s vyhlášením. Následovaly sportovní boje, tentokrát na dvou tatami. Do sportovních bojů se přihlásilo daleko méně závodníků, a tak jsme měli do večeře v pohodě odbojováno i vyhlášeno. Pohár nejúspěšnější závodnice si ziskem dvou zlatých medailí vybojovala Michaela Špytková z Ge-Baek Mladá Boleslav.
Po večeři začaly probíhat přípravy na poslední akci – dětský maškarní bál. Úderem osmé hodiny se do haly začaly trousit podivuhodné bytosti. Piráti, skřítci, víly, princezny a další strašidelná či naopak roztomilá stvoření. Ve vyzdobené hale se začalo maškarním průvodem masek, soutěžilo se v družstvech v přehazování míčků, tancování s míčkem mezi čely a tradiční židličkované bez židliček, ale místo nich (abychom nepoškodili tatami) jsme použili lapy. Jedno kolo židličkované bylo vyhlášeno také pro rodiče a trenéry a to děti snad prožívaly nejvíce. Po každé disciplíně bylo odměňování a dostalo se na každého. Vrcholem bylo vyhlášení nejlepších masek a slavnostní dekorování medailemi. Pak už jen prasknout nafouknuté balónky což byl úkol nejočekávanější, ale ne nejsnadnější. Některé balónky vzdorovaly opravdu houževnatě a naše skoro třicetikilová Péťa na balónku seděla, skákala a balónek pořád nic. Nakonec mu byla udělená milost a balónek byl slavnostně odvezen domů do Červených Peček. Rozdováděné děti nám nakonec pomohly uklidit prasklé balónky, sesbíraly si své odměny a rovnou do hajan.
Ráno už jen snídaně, zabalit a hurá domů. Ale jen někteří, neboť po obědě začal najíždět turnus druhý, ovšen již v komornějším počtu. Tak jako každý rok se druhý turnus skládal převážně z dospěláků a vyšších pásků, takže shon a starost o děti vystřídalo večerní pohodové posezení na terásce. První den druhého turnusu měli výhodu nově příchozí, neboť ještě nebyli unavení, zatímco účastníci obou turnusů měli v nohách již celý týden cvičení. Ale již po druhém dnu se role obrátily a zatímco nováčci byli trošku namoženi (někteří i trošku víc) a jejich přirozená chůze připomínala kostrbatou chůzi robota, tak účastníci obou turnusů si začali pochvalovat, jak únava odchází a začínají se cítit dobře.
Na pátek dostali taekwondisté výjimečně na výběr, buď půjdou všichni na závody nebo bude závěrečný svižnější trénink. A závodní duch zvítězil. Dokonce i Ondřej Chábera se přihlásil na tuly (sice pod malým nátlakem)!!! Oni zřejmě měli v živé paměti svižnější trénink z úterka před volným dnem:-). Technické sestavy byly odjety velmi rychle a závodníci se začali připravovat na sportovní boj. Bylo celkem 8 bojovníků, ale při nejlepší vůli nešli spravedlivě rozdělit do váhovek. Tak se kluci sami rozhodli, že chtějí bojovat každý s každým. A tak jsme se do toho pustili. Nižší váhovky s povinnou ochrannou přilbou a kola byla zkrácena na 1,5 minuty abychom to stihli. I tak toho měli závodníci na konci tak zvaně plné kecky. Slavnostní vyhlášení bojů bylo venku a bylo trošku netradiční a při vyhlašování jsme přihlédli k různým váhám závodníků. Rozdali jsme tak celkově víc medailí, což nikomu samozřejmě nevadilo a musím říct, že kluci si je opravdu po zásluze vybojovali. Takže k výsledkům: Zlatou medaili vybojoval Onřej Chábera 71 kg (Silla) ziskem 12 bodů (6 vyhraných zápasů), stříbro putovalo k Tomášovi Zejvalovi 67 kg(Ge-Baek) za lehčí váhovku a v těžší váze Radku Kočišovi 80 kg (Kerberos), bronz za lehčí váhovku vybojoval Ondra Hladík 67 kg a v druhé váze Robert Willimetz 83 kg (oba Kerberos). Super vítězem byl vyhlášen Marek Žaloudek 85 kg, který ziskal stejný počet bodů jako Ondřej Chábera, ale rozhodnul vzájemný zápas, který také díky vyšší váhovce dopadl vítězně pro Marka. Za vynikajícím výkony na obou soustředěních si Marek vybojoval krásný pohár. Pak už jen tradiční fotka na památku a po večeři táborák a opékání buřtů.
Letní soustředění Zbraslavice 2015 je úspěšně za námi, ráda bych touto cestou poděkovala celému zbraslavickému personálu za profesionální přístup, ochotu a vstřícné jednání. Slečně Semančíkové, se kterou přes rok řeším na centrále rezervace a hlavně majiteli panu Navrátilovi za vstřícnost a přátelské jednání. Dále bych chtěla poděkovat všem rodičům za pomoc s realizací všech aktivit pro děti a v neposlední řadě všem trenérům a asistentům, kteří se podíleli na chodu soustředění.
