Hwa-rang
Hwa-rang [hvarang].
Hvarang tul je pojmenován po škole mladých bojovníků, která vznikla v království Silla v 6. století. Jejích 29 pohybů symbolizuje 29. pěší divizi, kde generál Čchoe Hong-hi obnovil tradici korejského bojového umění a rozvíjel techniky taekwondo.
Hvarang založil dvacátý čtvrtý král Silly, Činhung (vládl v letech 540-576). Tento vládce, zcela oddaný buddhismu, miloval krásu a eleganci. Ve své zemi vyhlašoval královnu krásy, kterou vybíral z mnoha mladých dívek, jimž říkal vonhva (původní květ). Ovšem poté, co přílišné soupeření adeptek vedlo až k vraždě, rozhodl se volbu zrušit.
Několik let poté vytvořil Činhung novou společenskou vrstvu, hvarang. “Hva” znamená květinu nebo květ, “rang” značí mládí nebo vznešenost. Slovo “hvarang” se zakrátko ustálilo na významu “květ rytířstva”. Její členové se vybírali mezi nadějnými mladíky z vážených rodin. Poté, co jejich výběr potvrdili samotní členové hvarang, volbu definitivně stvrdil král.
Vzdělávání nových hvarang, které zaštiťoval přímo král, trvalo většinou deset let. Učili se bojovým uměním a buddhismu, zatímco vstřebávali zvyky a způsoby rytířů. Za hlavní principy mezilidských vztahů považovali laskavost, spravedlnost, zdvořilost, inteligenci a víru. Dobrými hvarang, služebníky krále, se stali, jestliže byli zbožní, pokorní, loajální, moudří, čestní a spravedliví. Výcvik probíhal na krásných místech v horách, u moře nebo v divočině. Vzdělávali se v literatuře, etiketě, umění i vědě, dále se učili taktice, řízení válečného vozu, lukostřelbě a boji beze zbraní. Právě u hvarang se boj beze zbraně rozvinul v umění, které dostalo název tchekkjon (tae-kyon).
Člověk v pozici plnohodnotného člena hvarang byl schopen vyučovat bojovému umění a velel skupině přibližně 500-5000 studentů, tzv. hvarang-do. Mistr hvarang, tzv. kukson, měl hodnost generála. Všichni hvarang žili a bojovali podle principů, které později v Japonsku uznávali samurajové.
Škola hvarang měla takovou sílu a vážnost, že zejména díky ní mohlo království Silla sjednotit celou Koreu, ačkoliv bylo menší než sousední Kogurjo a Pekče. A když čínští generálové poznali hvarang, začali považovat Sillu za neporazitelnou.
Hwarang Do – název bojového umění: „Cesta rozkvětu mužnosti.“ Je to název pro bojová umění založené v roce 1960 Dr. Joo Bang Lee, který vytvořil sylaby pro výuku veřejnosti tohoto bojového umění. Zkombinoval ducha a filozofii dávných válečníků Hwarang s jejich starobylé tajné bojové dovodnosti Um Yang Kwon, které mu předal jeho mistr Suahm Dosa.
Hwarang – „Květinový muž“ – titul dávaný velitelům skupiny mladých lidí v království Silla. Tento titul byl udělován jen mladíkům z královské rodiny, nikoliv běžným občanům. Rangdo – „Společníci“ – titul Hwarangových následovníků. Tito lidé byli učedníky a vojáky Hwarangů a všichni pocházeli z civilní třídy. Hwarang (ové) – (Hwarangdo) – termín používaný pro označení starověkých bojovníků Hwarang. Hwarangové a Rangdové bylo společně nazýváni „Květinoví rytíři“. Většina pramenů uživá prosté Hwarang (ové), ale některé pozdější používají též Hwarangdo. Koncovka „DO“ zde slouží k označení skupiny lidí. Takže pojmem Hwarangdo rozumíme „skupinou květinových mužů“.
Jak můžete vidět, bojové umění Hwa Rang Do (Cesta rozkvětu mužnosti) a starobylí Hwarangové / Hwarangdo (Květinoví rytíři) – skupiny mladíků z království Silla – jsou odlišné věci. Mají stejné korejské a anglické hláskování, ale jejich význam se liší. „DO“ ve spojení s dávným Hwarangem / Hwarangdo označuje skupinu lidí. Nicméně „DO“ ve spojení s bojovým uměním Hwa Rang Do znamená „cestu“ nebo „umění“. Korejština používá hanja (znaky z čínského písma) stejně jako Hangul (korejská abeceda) pro písemné zaznamenání významu jejich jazyka. Tato kombinace byla vytvořena situací, kdy slova, která mají shodnou korejskou výslovnost, mají zcela odlišné významy. Například slovo v Hangulu s výslovností „DO“ má v korejštině 45 různých významů kvůli souvislosti s čínským jazykem. Dalším příkladem tohoto je slovo v Hangunu „Mudo“ znamenající bojové (vojenské) umění, další „Mudo“ znamená nelidskost a další znamená tanec. Dokonce i slovo „Hwarang“ má několik významů. Jedním z nich je „Květinový muž“ a druhým je obrazová galerie „Hwarang“. Kvůli těmto problémům s překlady, a obtížím, které obklopují pojmy z těchto jazyků je třeba ukazovat významy v Hangulu a hanja s fonetický pravopisem v angličtině.
Tradice systému Hwarang existuje již více než 2000 let a během této doby se vyvinula v neuvěřitelně vlivnou sílu. Vliv Hwarangů se silně projevoval zejména ve východní Asii v dávných dob, odrážel se napříč časem a zanechal trvalé známky až do dnešních dob. Vývoj korejských bojových umění původně začal před 5000 lety se vznikem království Kočoson. Za účelem ochrany lidí a území začalo království vyvíjet silný bojovný systém. Později, asi před 2000 lety, vzniklo království Silla (57 př.n.l.) a začalo vyvíjet svůj vlastní válečný systém.
Tento systém Hwarangdo se nakonec rozšířil do Japonska a měl velký vliv ve vývoji japonských samurajů a bušidó (korejsky Musado, morální smýšlení Hwarangů a samurajů). V této době mnoho japonské kultury pochází z korejských království Silla, Kogurjo a Pakče. Aspekty bojových umění byly přeneseny do Japonska spolu se společenskými zvyklostmi. Takže protějšek Hwaranga ze Silly byl japonský Šogun, a protějšek Rangdona ze Silla byl voják japonského Šoguna – samuraj. Existuje též doměnka, že rodina zakladatele džiu-džitsu byla propojena s bojovníky Hwarang. Jméno zakladatele „džiu-džitsu“ je „Shinna Sabro“ a korejská výslovnost jeho jména je „Silla Samrang.“ Bylo mnoho Korejců, kteří odešli do jiných zemí, a protože stále cítil silné vazby na svou vlast, používali jména království jako své rodné jméno. Smysl jména zakladatele je „Silla třetí muž“, takže se předpokládá, že předkové zakladatele pocházeli z království Silla.
Japonský „měkké“ styly jako Judo, Daitoryu Yawara (stejné jako Aiki džiu-džitsu), a Aikido byly stejné dovednosti, které se vyvinuly z džiu-džitsu. Ale v Japonsku názvy Daitoryu Yawara (Aiki džiu-džitsu) a džiu-džitsu byly opuštěny a v současné době se tyto školy nazývají Judo a Aikido. Nicméně, džiu-džitsu, která se stalo v současnosti populární, je nazýváno brazilské džiu-džitsu a je převážně zaměřeno na znehybňování a pozemní zámky. Všechny tyto japonské „měkké“ styly mají mnoho podobností s „měkkým“ stylem „Yusool“ z dávných tajných bojových dovedností Hwarangů, které se nazývají „Um Yang Kwon“ (Yusool – „měkké“ styly a Kangsool – tvrdé styly). Vzhledem k těmto podobnostem a zakladatelově jménu se domníváme, že kořeny džiu-džitsu sahají do tradice Hwarang v Koreji.
Mnohé z vlivu této tradice Hwarang zapříčinil nástup krále Chinhung (540 AD), který byl také Hwarang. Systém Hwarang existoval již před králem Chinhungem, ale byl to on, kdo značně rozvinul moc a sílu tohoto systému v rámci své správy a armády. Po jeho nástupu následovalo dlouhé období expanzivních válek s větším královstvím Kogurjo na severu. Nicméně před útokem severních království se král Chinhung ujal úkolu vypudit japonské kolonie na východě, které byly ve spojenectví s japonským klanem Yamato. O deset let později obrátil král Chinhung své armády do úrodných údolí západní a střední Koreje, mezi řeky Han a Imjin. Ty patřili říši Pakče a jejich dobytí přineslo Sille velké bohatství, získává nejbohatší zemědělské pozemky na poloostrově, další vojenské oddíly, a rolnictvo. Toto dobytí také otevřelo snadnější cestu do Číny přes přístavy na Žlutém moři. Díky válečníkům Hwarang říši Silla byly tyto tří území poprvé sjednoceny.
Kdo byli Hwarangové?
Jedním z nejvýznamnějších činů krále Chinhunga byl rozvoj systému Hwarang v rámci vojenské služby. Tento systém Hwarang byl organizován prostřednictvím skupin mladých lidí, kteří odcházeli do hor, k řekám a na další krásná přírodní místa, aby se učili rozvíjet lidskou morálku, věrnost, i duševní a emocionální kontrolu spolu s jejich bojovými dovednostmi. Díky tomuto tvrdému psychickému, fyzickému a duchovnímu tréninku se stali vzory své kultury a rytířskými válečníky. Byli to elitní bojovníci v Sille. Nazývali se Hwarangové (Květinový rytíř) a Rangdo (Hwarangův učedník nebo voják). Jednalo se o mladé muže, kteří příkladem bojovníka-intelektuála ovlivnili historii království Silla na mnoho století. Mnich ze 13. století zaznamenal, že království Silla vydalo dekret a vybíralo chlapce z dobrých královských rodin, kteří byli dobrých mravů a přejmenovávali je na Hwarangy (titul vůdce či generála). Hwarang Sor Won byl přijat jako Kuksun (Dae Jang Gun nebo hlavní generál). To bylo počátek speciální integrace Hwarangů (Jan Gun – generál) a Rangdo (SaByoung – voják) do vojenského systému. Během této doby se tito válečníci nazývali Hwarangdo (skupina Hwarangů a Rangdoů), což znamená květinoví rytíři a jejich bojovníci.
Vedle náboženské výuky se Hwarangové učili tradiční tance a písně kvůli rozvoji emocí. Literatuře, umění a vědě se učili pro svůj akademický rozvoj. Také se učili umění vést válku, lukostřelbě, bojovým dovednostem atd. Jejich bojové dovednosti jsou založeny na konceptu jednoty protikladů, zakotvený v um-yang. Jejich techniky boje holýma rukama byly známé pro jejich spojení tvrdých a měkkých, přímých a kruhových útoků. Přímý úder by mohl prolomit dřevěnou zbroj soupeře a okamžitě ho zabít. Mohly také kopnout takovou rychlostí, že si jejich nepřátelé často mysleli, že noha Hwaranga je jeho meč. V osnovách měli také ovládání 108 různých zbraní.
V osmém století v Sille historik Kim Taemun napsal ve své kronice Hwarangů. „Prozíravý rádce a loajální ministr následoval Hwarangy a Rangdo; produkují velké generály a statečné vojáky.“ Hodnosti Hwarang znamenal postavení učitele bojových dovedností a vedení 500 až 5000 studentů, kteří byli nazýváni Rangdo. Kuksun znamenal hodnost hlavního generála (Dae Jang Gun) v armádě. Zuřivý bojovný duch válečníků Hwarang se stal legendárním a jejich nasazení bylo zaznamenáno pro příští generace v poezii a literatuře Hwa Rang. Vyprávění o Hwaranzích se staly základy klasického románu, které tvořily páteř korejské literatury na tisíc let.
Příklady silné morální úrovně Hwarangů
Jeden z nejslavnějších příběhů o Hwaranzích je o umučení syna generála P’umila, který zemřel ve válkách o sjednocení. Kuan Chang byl Hwarang ve věku 16 let. Byl zajat v bitvě s Pekče, jedním západním královstvím. Když vyšlo na jevo, že je generálův syn, byl předveden před Pekčského generála. Při zdvižení jeho bojové helmi byl generál překvapen jeho mládím. S myšlenkou na vlastního malého syna se rozhodl zrušit popravu, což byl obvyklý trest pro zajaté důstojníky, a vrátit ho do Silly. Kuan Chang předstoupil před svého otce s žádostí, aby byl poslán zpět do boje v čele svých mužů. Generál P’umil souhlasil. Po celodení bitvě byl zajat, ale poté, co byl odzbrojen, prolomit držení svých stráží, oba je zabil holýma rukama a zaútočil na druhého velitele Pekče. Zabil ho kopem ve výskoku, když seděl na koni 8 stop vysoko. Nakonec byl přemožen a předveden před generála Pekče. Velmi otřesen ztrátou svého vrchního velitele řekl Kuanu Changovi: „Dal jsem ti život kvůli tvému mládí, ale ty ses vrátit a vzal život mému nejlepšímu veliteli.“ Tentokrát generál Pekče vrátil chlapcovu hlavu připnutou na sedla jeho válečného koně. Na řadách Silly generální P’umil uchopil hlavu svého syna a setřel z ní rukávem krev. „Tvář mého syna je stejná jako za jeho života!“ pravil ke svým mužům. „Byl schopen zemřít ve službách krále. Není čeho litovat.“ Generální se vrátil do boje, aby dokončily porážku Pekče. To byla slavná bitva Hwang San Bul a příběh se stal legendárním v celé korejské kultuře.
Hrdinské legendy o Hwaranzích byly zachovány v mnoha podobách: tance, poezie a literatura. Byly předávány z jedné generace na druhou a dávaly příklad pro mládež všech následujících generací. Bojový duch Sillských válečníků byl tak široce znám, že i ti nejsilnější nepřátelé váhali s útokem.
Jeden z nejslavnějších příběhů, který dokládá, jaký respekt měla země Tang (jak se v té době nazývala Číně) před obyvateli Silly, je o mladém Hwarangovi známým pod jménem Kim Yoo-shin. Generálu Kimovi bylo 15, když se stal velitelem armády. O několik let později aliance Číny a Silly vedly válku proti Pekče. Vojska Silly vtrhli do Pekče a v bitvě je porazili. Ale bitva trvala několik dní, a díky tomu velitel Silly, Moon Kyung Kim, zmeškal schůzku s čínským generálem, který byl nejvyšší velitel v této dočasné alianci.
Generál Kim předstoupili před čínského generála Jung Bang So, aby mu podali hlášení o jejich vítězství. Ale generál So chtěl potrestat velitele Silly pro jeho neposlušnost a pozdní příchod, a tak nařídil jeho popravu! Podezřívaje Čínu ze zrady, že její skutečné záměry byly nejprve obsadit Pekče a pak se obrátit proti Sille, generál Kim zlostně vystoupil: „Jsme vaši spojenci nebo vaši otroci?“ Pak plný hněvu vybuchl: „Budeme nejprve bojovat s vaší armádou, a teprva pak porazíme Pekče.“ Meč Kuksuna Yoo-shina Kima vylétl z jeho pochvy do ruky a téměř vzal čínskému generálu život. V této době se věřilo že meč byl duši bojovníka a že následuje mysl svého pána. Když to generál So viděl, dostal strach. Rychle se omluvil generálu Kimovi a zrušil popravu.
Pekče byla poražena a Silla se připravovala na válku s Čínou. Nicméně generální So se bál zaútočit na Sillu a vrátil se domů do Číny. Když se ho císař ptal, proč neobsadil také Sillu, generál So odpověděl: „Je pravda, že Silla je malá země, ale jejich král je velmi moudrý a generálové jsou nelítostní a loajální. Lidé jsou zcela jednotní.“ Převyprávěl incident s Hwarangem a řekl: „Jsou malí, ale nemůžeme je porazit.“
Jiný příběh z období Silly je příběh o smrti Hwaranga Bia Yeng-ja. Ten byl požádán generálem Kimem, aby vedl sebevražedný útok proti obrovskému čínskému vojsku. Hwarang Bi Yeng-ja odpověděl: „Jsem velmi poctěn, že mohu ukázat loajalitu k mému králi a zemi.“ Pak požádal, aby generál dohhlédl na jeho syna a zabránil mu následovat jej do bitvy. Hwarang Bi Yeng-ja měl jen jednoho syna, a tak chtěl, aby jeho rod přežil další generace. Generál Kim ho ujistil, že na jeho syna dohlédne. Hwarang Bi Yeng-ja odjel do bitvy a byl zabit. Aby se přesvědčil o smrti otce, jeho syn nasedl na koně, následoval otce do bitvy a byl zabit také. Pak následoval správce domu a služebnictvo, kteří byli také zabiti. Celá armáda Silly byla svědkem tohoto aktu loajality a zdvihla se vlna sympatií k tomuto aktu obětování a vrhla se do boje, aby pomstil smrt rodini Bi. Porazil čínská vojska a zachránili Sillu od téměř jistého dobytí.
Bratrská loajalita mezi Hwarangy byla často stejně silná jako rodinné vazby. Jiný příběh je o Hwarangovi Saovi Da-hamovi, kterému bylo 15 let, když se stal Hwarangem krále Chinhunga. Ve válce se Severním království Sa Da-ham prosil krále, aby mohl vést první útok. Přes jeho mladý věk král souhlasil, aby demonstroval statečnost Hwarangských mladíků. Sa Da-ham vedl vojska do bitvy proti pevnosti a byl první, kdo prolomil bránu. Za jeho statečnost mu král Chinhung dal 300 otroků z poražené armády, ale Hwarang Sa Da-ham jim dal svobodu a nepřál si žádné další osoboní odměny do své smrti.
V této válce Hwarang Sa Da-ham ztratil svého nejbližšího kamaráda, Hwaranga Mooa Kwan-ranga. Od raného dětství měli mladí přátelé úmluvu smrt, že musí spáchat sebevraždu, pokud jeden nebo druhý zemře v boji. Sa Da-ham uslyšel o přítelově smrti a upadl do lítosti a smutku. Odmítal jíst a spát po sedm dní. Sedmý den zemřel a jeho oběť byla velebena v románech o Hwaranzích po následujících staletích.
Příběh Hwaranga Won Soola, druhého syna Dae Jang Gun Kuksun Kima Yoo-shina, velitele armády Silla, je podobný ve svém důležitosti. Hwarang Won Sool byl poručík v armádě, když utrpěla porážku z rukou čínských vojsk. Po jejich návratu jeho otec požádal o povolení od krále Moon Moo k popravě svého syna za ostudu, kterou přinesl na rodinu a zemi. Ale král Moon Moo odpověděl, že chlapec nebyl ve velení, a proto není odpovědný za porážku. Ale otec vyhnal svého syna do exilu v horách jako mnicha. Když otec zemřel Won Sool se vrátil dolů z hor k matce, ale ta ho odmítla, že nebude porušovat otcovi příkazy. Won Sool se vrátil do hor Tae Bak. O několik let později Čína zahájila další válku. Hwarang Won Sool se dozvěděl o blížící se válce a vrátil se ke králi požádat, aby mu byl umožněn vstup do bitvi. Dostal rozkaz a provedl jej skvěle. Král Moon Moo ho chtěl ocenit, ale Won Sool to odmítl s tím, že jeho rodina ho uvrhla do hanby, a že to nemůže akceptovat. Vrátil se do svých hor znovu žít svůj život jako mnich poustevník.
Tyto příběhy, které se staly součástí korejského folklóru a hrdinských legend, nebyly zbytečnými pohádkami, ale vzory pro bojové kodexy rytířství. Tyto kodexy se vyvíjely do systému etiky a morálky, jež byla zásadní pro mentalitu Hwarangských válečníků.
Vytvoření etického kodexu chování bylo dosaženo mnich Wonem Kwang-bopsem. Řekl svým mladým učedníkům Hwarangům – Kwi San a Chu Viset – „Společnost Silla má již pět pravidel zvané Sae Sok Ohkae, ale já vám přikazuji dát těchto pět pravidel pro Hwarangy za jejich pravidla života.“ Od této doby bylo těchto pět pravidel nazýváno Hwarang Ohkae. Těchto pět pravidel byly nadále přenášeno Hwarangy přes generace.
Konec éry
Tento systém Hwarang prošel do dynastie Koryo. Jeho jméno bylo ovšem změněno na kuksondo a pungwealdo během této doby. I tak tento systém existoval ve své podobě, až jeden Hwarang Jang Gun Sung Gae I (nebo Lee) převzal říši Koryo a založil novou zemi Chosun (1392 n.l.). Třetí král Chosunu Tae Jong (pátý syn Sung Gae Lee) zničil systém Hwarangů, když zahájil politiku, která převáděla všechny nezávislé osobní vojáky Jang Gunů (Hwarangů) pod jeho kontrolu. Král Tae Jong se obával moci, kterou jednotlivý generálové Hwarang měli. Věřil, že jiný silný Jang Gun zaútočí na jeho vládu. Takže tato politika byla vytvořena s cílem zničit všechnu moc, které tyto jednotliví Jang Gunové měli. Tento akt odstranil systém Hwarang, který byl založen na vztazích mezi Jang Gunem a jeho vojáky.
Poté, co odevzdali své vojáky králi, někteří Hwarangové opustili království. Odešli ze společnosti do hor či se stali mnichy. Po téměř 600 let systém Hwarang a Hwarangské bojové dovednosti neexistovali ve veřejné společnosti Koreje. Bojové dovednosti starobylého Hwarang byly jen tajně předávány z jednoho mnicha na druhého až do doby, kdy se dostali k Suahm Dosa. Je 57. generace Hwarangů a držitel titulu mistr starobylého Hwarang tajných bojových dovedností s názvem Um Yang Kwon. On předal tyto tajné dovednosti na dva mladé hochy, Joo Bang Lee a jeho bratra Joo Sang Lee.