Chon-ji
Chon-ji [čchondži].
Název sestavy obsahuje dvě slova, z nichž první znamená Nebe a druhé Zemi. Překlad slovního spojení může být vesmír, stvoření, nebo také božský, posvátný, dokonalý. Často se zjednodušeně překládá jako stvoření vesmíru. Chon-ji je ovšem rovněž jméno jezera v kráteru sopky Baek-du, u kterého žil legendární zakladatel Koreje Tangun (Dan-gun). Název sestavy je příznačný, protože pojmy “stvoření” a “začátek výuky” mají mnoho společného.
Podle první knihy klasika I Ching, který vysvětluje všechny procesy růstu a změn v přírodě, je život založen na měnící se neměnnosti, ve které všechny aspekty reality obsahují prvky jejich protikladů. Podle antických filozofů vznikl vesmír díky interakci protichůdných prvků, které když se zkombinovali, tak vytvořili základní prvky veškeré hmoty ve vesmíru. Filozofové se domnívali, že nic v životě není trvalé, ale nic není zničeno.
Čchondži je vhodně pojmenovaný, protože stvoření je výchozím bodem pro všechny věci, a tento vzor vytváří základy všem zbývající.. Postoje a techniky v tomto vzoru tvoří základní pohyby potřebné pro zvládnutí všech 24 vzorů.
Sestava se skládá z 19 technik. Jsou rozdělené do dvou částí, z nichž jedna představuje Nebe a druhá Zemi. Všechny jeho pohyby jsou tak základní, že bez žádného z nich se v další výuce nelze obejít. Chon-ji je výzvou pro každého studenta – podobně jako vesmír je složitější, než se na první pohled může zdát, je tato sestava přes svou zdánlivou jednoduchost velmi obtížná. Jen skutečný mistr ji dokáže zacvičit dokonale.
Tato sestava obsahuje techniky v pohybu dopředu, po otočce o 90 stupňů i po otočce o 180 stupňů. Je třeba dávat pozor, aby postoje vypadaly stále stejně bez ohledu na to, jaká otočka před nimi předcházela. Dále je zapotřebí sledovat správné natočení těla, on mom nebo pan mom, a to opět bez ohledu na to, zda před technikou předcházela otočka, či nikoliv. V druhé části sestavy se střídají postoje gunnun sogi a niunja sogi. Začátečníci je často cvičí tak, že je lze od sebe rozeznat jen stěží. Konečně závěr sestavy je tvořen údery pravou i levou rukou, v pohybu vpřed i vzad. Zde se dobře pozná, zda žák cvičí stejně dobře všechny jeho varianty.